Lukami pod Bobíkem a Jedlovou horou

Od kostela se vydáme ulicí 5. května  asi 300 metrů k bývalému pivovaru. Podél něho klidnou Mlynářovickou ulicí dále ven z města.

Zajímavá dřevěná věž s obytným přízemím v pravo u cesty připomíná legendární slávu volarského dobytkářství, jde totiž o bývalou sušárnu hovězích kůží.

Vlevo před námi se rozkládají louky s roubenými seníky. Takovýchto seníků stávalo na okolních loukách na 500 a na nejstarším z dochovaných  nacházíme letopočet 1795! Byly důmyslným řešením toho, jak dostat seno z podmáčených luk, v nichž by se povoz zabořil. Seno se ze seníků sváželo až v zimě, po zmrzlé půdě, a to na saních.

Pastviny jsou rámovány svahy Bobíku (1264 m) a Jedlové hory (1088 m, vlevo od Bobíku). Lukami protéká Volarský potok. Ten se dokázal za bouřek rozvodnit tak, že zabránil obyvatelům přejít z jedné části města do druhé!

U posledních domů (ještě před Pivovarským rybníčkem – ano, odtud se brával led k chlazení piva ve sklepích) odbočíme na zpevněnou cestu vlevo. Jdeme ke statku Böhmových, kolem něhož zabočíme vlevo. (I když se tu nabízí malá odbočka vpravo vzhůru k vyhlídce u kapličky, kterou v roce 2000 opravila právě rodina Böhmových).

Sejdeme k potoku a za ním se na dalším rozcestí dáme opět vlevo k městu. Za věkovitými a památkově chráněnými seníky tu vykukuje věž kostela Sv. Kateřiny. Po silničce vyjdeme na návrší nad městem.  Nelze se tu nezastavit. U dvou lip ošlehaných blesky stával kdysi křížek. Dnes se zde nacházejí volarské menhiry. A právě z tohoto magického místa se nabízí jeden z nejmalebnějších pohledů na Volary. A až se vynadíváte, stačí udělat jen pár kroků a na volarském Starém Městě jste cobydup. Ano, takto roubené kdysi bývaly celé Volary! Před námi je dvojice restaurací a za nimi, v roubeném domě č.p. 71, pak městské muzeum.