Volarské menhiry

Jen necelý kilometr severozápadně z centra města najdete Volarské menhiry. Někdy bývají také označovány jako Volarský rondel nebo Volarský kromlech, ale všechny názvy vyjadřují to samé – kruh 11 velkých kamenů. Na svém současném místě na pahorku u Dvou líp stojí teprve od 28. dubna 2007, ale jejich historie je mnohem delší, odhaduje se na několik tisíc let.

Stejné kameny totiž byly součástí většího rondelu v Krušných horách, který ale musel ustoupit stavbě nové silnice. Pocházejí z předkřesťanské doby a jejich převezení do Volar je zásluhou geologa a chemika Pavla Poláka a jeho přátel a podpory města Volary. Největší z kamenů, které mají různou výšku i tvar, váží necelých 500 kg. Jejich výška se pohybuje od 50 do 130 cm.

Volarské menhiry jsou koncipovány jako svatyně a přírodní observatoř zároveň. Nejvyšší z menhirů (vizírová stéla) stojí uprostřed, ostatní kameny jsou v kruhu kolem na pozicích, které odpovídají východu či západu slunce o zimním i letním slunovratu a o keltském svátku Beltain, a další jihu a severu. Také místo nebylo vybráno náhodně, ale jedná se o průsečík pomyslných přímek spojujících hradiště Obří hrad u Kašperských Hor a horu Luč ležící nad Čertovou stěnou u Vyššího Brodu a místo u obce Strážný, kde jsou dva pohanské slunovratové menhiry, s keltským oppidem Třísov (severně od Českého Krumlova). Pozemek je sice soukromý, ale je veřejnosti volně přístupný.

Volarské menhiry mají opracované základny, na některých jsou dobře patrné i tzv. ronové rýhy, což jsou tvary vznikající dlouhodobým působením povrchově tekoucí vody (dešťové nebo z jarního tání). Směr rýh potvrzuje, že i na svém původním stanovišti stály tyto kameny ve stejné vzpřímené poloze. Unikátní je i jejich materiál, kterým je tzv. okatá rula, které se v okolí Volar běžně nevyskytuje. Keltské osídlení u nás bylo spjato i se Šumavou, Volarské menhiry tedy jsou přesně tam, kam patří.